Chilský politik Andrés Zaldívar navštívil Českou Republiku

12. 12. 2017


Veterán chilské politiky Andrés Zaldívar: Referenční postavou je pro mě Václav Havel


Prosperující, svobodná, byznysu nakloněná země. Tak působí Chile, kterou jsme v rámci přípravy časopisu Travel Design, jehož čtvrté číslo právě vydáváme, projeli křížem krážem. A když následně tento týden do Česka zavítal matador chilské politiky, právník, formovatel současné křesťanské demokracie v Chile, někdejší protipinochetovský disident a exulant, ale také bývalý ministr financí nebo ministr vnitra Andrés Zaldívar, využili jsme možnost k rozhovoru. Coby předseda Senátu druhý nejvyšší ústavní činitel Chile se i v 81 letech ukázal jako bystrý pozorovatel své země i okolního světa.

Když jsme se v Chile, hlavně v Patagonii, zmínili, že jsme z Česka, lidem se vybavil český turista, který tam před lety z neopatrnosti způsobil požár velké části národního parku Torres del Paine. Co se s Českem pojí vám?

Tuhle nešťastnou událost určitě nejde spojovat s obrazem České republiky v Chile. Česko pro Chilany hlavně představuje historii, kulturní bohatství, krásná místa, památky ze seznamu UNESCO. A pro mě osobně je to především politika. Vnímám, co si vaše země vytrpěla za druhé světové války i potom pod komunistickou diktaturou. A pro mě zásadní referenční postavou je v tomto ohledu Václav Havel. Od šedesátých let jsem sledoval jeho úsilí. Zatímco my jsme bojovali proti Pinochetově diktatuře – a já byl v té době v exilu – tak Havel a jeho lidé bojovali proti komunistům. To nás spojuje.

Bylo zajímavé bavit se s obyčejnými lidmi v Chile o generálu Pinochetovi. Mám z těch debat pocit, jako by to čas už relativizoval. Řekněme, že ty vzpomínky byly většinou minimálně neutrální.

Pinochetův režim patří k nejtemnějším dobám chilské historie. Ještě dnes se pátrá po lidech, kteří byli tehdy vězněni a zmizeli. I ti, kteří se na vládě režimu podíleli nebo byli jeho zastánci, dnes přiznávají, v jak velké míře tehdy docházelo k potlačování lidských práv. Řekl bych, že žádný Chilan by se do těch časů nechtěl vracet. Ale samozřejmě současnému vnímání pomohla skutečnost, že přechod k demokracii byl v míru, takže nevznikly pomstychtivé nálady.

To je také téma, které nás spojuje, i tady se dnes víc než kdy jindy relativizuje komunistická éra. Premiérem bude člověk, který spolupracoval s komunistickou tajnou policií, jeho vládu podporuje komunistická strana. Vnímáte změnu nálady v Česku od vaší poslední návštěvy ještě za života Václava Havla?

Ano, ale nechtěl bych se vyjadřovat k interním otázkám České republiky. Jsou to čeští občané, kteří by se měli demokraticky rozhodnout. Pro nás je důležitá přítomnost, ale i budoucnost a tu vidím dobře. Můžeme mít velmi úzké vztahy a spoustu společných zájmů. V čem se dnes opravdu můžeme dobře doplňovat jsou energetické zdroje. Chile je velmi bohatá na nerostné suroviny, máme velké zásoby lithia, což je do budoucna důležité téma, vezměte si jen vývoj baterií, aut na elektrický pohon a tak dále.

Česká firma Solek například staví v Chile solární elektrárny, vím o sondování českého kapitálu, jaké jsou možnosti chilských hydroelektráren. Jaký je v tomhle potenciál?

Vnímáme zájem českých investorů a už jsou takoví, kteří u nás úspěšně působí. Obecně, Chile sází na solární energii. S vodou to také není špatné, ale nikoli dostačující. Nejen pro budoucnost Chile, ale celého lidstva, je důležité, aby se skončilo s nečistou energií. A my máme zejména pro solární energii, ale i pro energii z větru, velmi dobré geografické podmínky. Elektřinu ze soláru získáváme velmi levně, v poslední době se nám podařilo snížit náklady o polovinu. Je tam obrovský potenciál, který mohou využít i Češi. Znáte technologie, máte zkušenosti.

V Chile si nelze nevšimnout velkého chorvatského vlivu. Mnoho chorvatských imigrantů a jejich potomků uspělo v byznyse nebo politice, viz třeba kdysi nejbohatší Chilan Andrónico Luksic, ostatně i předsedkyně vaší křesťasnko-demokratické strany a kandidátka na prezidenku Carolina Goic má chorvatskou krev. Je váš vztah s Chorvatskem silnější, než s ostatními evropskými zeměmi, samozřejmě s výjimkou Španělska?

Tohle se v čase hodně měnilo. V době studené války bylo vše jinak. Po pádu železné opony začala Chile sázet na bilaterální vztahy třeba i se zeměmi střední Evropy, jako je Česko. Ale co se týče Chorvatska, to je díky velké imigraci opravdu speciální. Máme díky tomu velmi dobré vztahy, to je přirozené. A nutno říci, že tohle je ten typ imigrace, která zemi prospěla, ti lidé jsou velmi dobře integrovaní ve všech sférách společnosti. Všude najdete chorvatská jména.

Jak velký problém má Chile jakožto přitažlivá a otevřená země se současnou imigrací? Viděli jsme hlavně v Santiagu místa, která se za poslední dobu hodně změnila příchodem chudých lidí z Haiti a podobně.

Máte pravdu, že Chile je velmi otevřenou zemí. Nikdy jsme ani neměli žádnou legislativu řešící imigraci. Teprve nedávno se začaly tyhle věci měnit. Chile zažila těžké doby, kdy hodně Chilanů naopak odcházelo, do Argentiny, Venezuely, do Španělska jako třeba já. Ale teď jsme svědky ekonomické emigrace z ostatních zemí k nám, protože naše ekonomika funguje velmi dobře a země je stabilní. Zmínil jste Haiti, máte pravdu, Chile této zemi hodně pomohla hlavně po tom velkém zemětřesení. Po roce 2000 k nám začali přicházet kvůli práci lidé zejména z Peru. Dokonce ale třeba i Španělé, aktuálně cítíme kvůli venezuelské krizi vlnu imigrantů z této země. Obecně ale lze říci, že nyní přicházejí lidé s jinou barvou pleti, třeba z Dominikánské republiky nebo Haiti, což dříve nebývalo, to je určitě změna. Víte, když přicházejí lidé, aby dostali práci, je to vlastně pozitivní, jenže vy pro ně musíte zároveň vytvořit dostatečné podmínky, zamezit jejich zneužívání, kriminalitě s tím související, a to už je problém. V této věci se musí přijmout opatření.

Jaké chilské víno byste doporučil? Máte oblíbenou značku?

Neřeknu vám, ještě by mne nějaká vinařství napadla, že někoho protěžuju. Ale kromě těch světově známých značek máme opravdu velmi kvalitní butiková vinařství, ta doporučuju. Kvalitní vína a v porovnání s evropskými levnější. Jako Chilanovi mi přijde někdy až skandální, když vidím lahev chilského vína za 100 dolarů a více. Když vám takové víno někdo daruje, tak to asi nebude špatné… Mluvím třeba o vinařství Almaviva, to je, jak víte, společný podnik Rotshchildů a chilského velkého vinařství Concha y Toro.

Celý článek naleznete zde

Zobrazit více zpráv o nás